Štěstí, láska, čokoláda od Menna Van Praag

21. listopadu 2012 v 15:17 | Mil |  Příběhy z našich životů







Poslední dobou nakupuji knihy tak nějak jinak, nejdu koupit to, co mi někdo doporučí, ani to, co si myslí ostatní, že by bylo dobré pro mě. Jdu do knihkupectví a čekám, odkud na mě nějaká knížka nejdřív vykoukne a pak doslova bafne:
"Mě si kup, mě potřebuješ..."
Prostě dávám prostor své intuici. Zní to asi bláznivě, ale opravdu je to takto; když takovou knížku, vezmu do ruky, vím, že mně upoutala čímsi, čemu neodolám, cosi mi říká, že právě ji chci číst. Proto se poslední dobou knihkupectví docela vyhýbám. Ono knihy dnes zas tak levné nejsou... A já pokaždé, co tam zajdu, nějakou moc chci. Když jsem uviděla knihu z názvem "Štěstí, láska, čokoláda od Menna Van Praag", věděla jsem, že je to určitě napsáno pro mě. Protože čokoládu jednoduše miluju. Přesto jsem odolala a řekla si ne moc utrácíš, měla bys také trochu šetřit...

No ale když jsem se zas nějakým omylem octla v knihkupectví, vzpomněla jsem si na tuhle knihu a věděla, že ji musím mít. Prodavačka ji hledala asi 30 minut, přesto tvrdím, že tohle mi to za to čekání stálo.

Na zdánlivě obyčejném příběhu dívky jménem Maya vás autorka přivede k tomu, abyste se zamysleli nad vlastním životem, co chcete a jestli je to možné dostat.
Maya vede fádní život v cukrárně po své zesnulé matce. Tato práce ji nikterak nebaví ani nenaplňuje, vlastně se zde pohřbila za živa. Sní a touží po úplně jiném životě, snad proto utápí svůj žal v jídle. Jednoho dne potká moudrou ženu, která ji prozradí tajemství o třech slovech: soucit, odvaha a spojení. Hrdinka nakonec v průběhu celé knihy zjistí - a hlavně zažije, co znamenají a jaký mají význam v životě. Hodněkrát jsem plakala dojetím, ne nad hrdinkou, ale uvědoměním si sama sebe. Hodněkrát jsem dávala autorce zapravdu a jsem vděčná, že jsem tuhle knížku mohla číst a myslím si, že jsem ji nečetla naposled. Protože skýtá hodně životní pravdy a já prostě cítím, že to tak je. Soucit bychom měli mít především sami se sebou, pak budeme soucítit i s ostatními. Kolik z nás si uvědomuje, jak jsme sami na sebe přísní a zlí... Odvahu potřebujeme na to, nebát se jít za svými sny, i když nám je život nenaservíruje na stříbrném podnose. A spojení... No, však si to přečtěte sami, myslím, že se nudit nebudete.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama