Meditační příběhy z léčitelské praxe I

1. listopadu 2012 v 15:10 | Lucka |  Příběhy z našich životů





V autobusu cestou do práce jsme se ponořila do sebe a poprosila o léčení táty, který je momentálně v nemocnici se srdcem. Vstoupila jsem do své osobní pyramidy, kterou si vždy vizualizuji při jakémkoli tvoření. Tentokrát se intuitivně stvořila z růženínu. Zespodu a svrchu pyramidy byly umístěny dva protisměrné křišťály, mezi nimiž vzniká prostor - velké silové pole. Do tohoto pole umísťuji objekty, na které zaměřuji svou pozornost - ať už je to objekt pro tvoření, léčení či cokoli jiného. Tentokrát jsem do tohoto pole přitáhla tátu - přímo z nemocničního lůžka. Vznášel se v prostoru přede mnou a začal v leže rotovat (jakoby okolo svého středu v břichu). Tato rotace byla obtížně kontrolovatelná a nedařila se mi zastavit myšlenkou - naopak, čím více jsem se o to snažila, tím více rotace zrychlovala. Pak jsem vyslala silné STOP a postava se uklidnila pro pozici léčení. Propojila jsem se v myšlence s anděly, archanděly a dalšími bytostmi světla, sami se ukázali i delfíni. Vznesla jsem svůj záměr léčit tátu a odstranit z něj nánosy negativních energií a bloky spolu s dodáním léčivé energie. Přiložila jsem ruce na tátovu hruď a poprosila inteligentní léčivou energii, aby tyto bloky odhalila a odstranila je, s tím jsem vytvořila záměr vytáhnout vše negativní z těla ven. Začala jsem vědomě dýchat - při nádechu jsem vytahovala negaci (skrz svou pravou ruku také) a při výdechu jsem vysílala pozitivní léčivou energii tam, kam bylo třeba, kam si inteligentní energie řekla sama (též levou rukou), vše intuitivně. Pak jsem se zcela ponořila do léčení a vše přebrala má intuice. Po několika dechách jsem se stala léčivým vědomím - molekulární strukturou bez těla, jen světlem, buňkami, léčivou silou. Tímto jsem vstoupila do táty vědoma si svého záměru a začala prostupovat každou buňku jeho těla. Putovala jsem celým tělem a prosvěcovala ho, urovnávala vzorce, byla jsem ve vlasech, v oku, v patě... prostě všude, ve všech orgánech. Já - buněčná struktura - jsem komunikovala s buňkami táty a natahovala do sebe negativní energii a vše, co nesouznělo s dokonalým uspořádáním, nemoci, cítila jsem, jak se to přenáší na mě a on se čistí. Pak jsem cítila, že je konec,
vystoupila jsem z jeho těla. Nejprve jako zralá žena - jako když vystupuje zhmotnělá pára (duch...) z těla, pak jako malá holčička s dlouhými vlasy (ale tato představa byla najednou - vystupovala jsem jako žena, vystoupila jsem jako holčička). Holčička byla trošku ušmudlaná, měla krásné rovné dlouhé vlasy, na uších sluchátka a na hrudi symbol motýla. Ten motýl měl na levém horním křídlu symbol srdce, ale jako kdyby bylo děravé či co, jako spíše díra do křídla ve tvaru srdce. Něco jsme si s holčičkou vyměnily, na chvilku jsem se ztotožnila s ní a ona se pak pomalu rozsypala do dna pyramidy jako písek, rozplynula se. Já v tu dobu cítila tubou bolest na hrudi svého fyzického těla, ale nevěnovala jsem tomu příliš pozornost. Následně hned vplul do pyramidy nad námi slon, šel, ale ve vzduchu se pohyboval, levitoval. Na jeho hřbetu seděl jezdec, trošku vypadal jako Ind, měl turban. Ten slon byl mohutný a vyzařoval ze svých nohou blesky, které vstupovaly do táty. Elektromagnetické výboje - ale jemné a příjemné, nabíjející, ne ubližující. Pozorovala jsem tento proces, slon pak přestal vysílat, přeplul dál a prošel stěnou pyramidy pryč. V jedné fázi, nevybavuji si teď přesně, ve které, možná v těle táty, jsem viděla drobné soustředěné kruhy, které se jakoby rozšiřovaly i zužovaly zároveň, stejně čtyřlístky a jiné "květiny" jako z drobných čárek - kroužků, barevných. Když slon odešel, poznala jsem, že je léčení u konce. Myšlenkou jsem přenesla tátu zpět do nemocnice a doprovodila ho tam, koukala jsem se chvilku, jak v přítmí spí, na jednu chvíli se proměnila jeho hlava v lebku - kostru, ale hned jsem zpět vyvolala jeho "živou" bytost. Měl otevřené oči a pomalu se mu rozplýval na tváři úsměv, přitom stále spal. Vrátila jsem se zpět do své pyramidy a zde byla utvořena ještě jedna - menší. V ní nádherná tropická příroda s průzračně čistým jezerem a vodopádem. Ihned jsem vstoupila na břeh a byla nahá, skočila jsem do vody (šipku) a plavala v té krásné vodě jako ryba, s lehkostí a ladně, cítila jsem, jak se čistím a jak je mi krásně lehko. Pak se ve vodě utvořil velký vír, který mě vcucnul, ale nevedl do hluboko do Země, byl prostě jen z vody, já se v něm točila jako v dlouhé úzké odstředivce, ruce nad hlavou pocit jako bych byla baletka a prováděla piruetu kolem své osy, velmi rychle, obrovsky rychle. Takto několikrát, vždy jsem se na chvilku vynořila a opět. Bylo to velmi příjemné a nikterak mě to nebolelo ani neomezovalo, ani v dýchání. Po očištění se prostředí pyramidy proměnilo na poušť, ve které byl nádherně vyhřátý veliký kámen nebo skála. Svítilo intenzivně Slunce, ale nebylo spalující. Položila jsem se na ten kámen, stále nahá, bylo to úžasně příjemné, jen jsem relaxovala a dobíjela jsem, vnitřním zrakem jsem viděla na svých čakrách drobné skutečné víry energií, jak do mě vstupovalo světlo a teplo, bylo zlatohnědé. Po nabití vnitřní pyramida zmizela a já se ocitla v té "původní" pyramidě, kde mezi vertikálními křišťály tentokrát byla umístěna Matička Země a pomalu se otáčela. Pocítila jsem hlubokou vděčnost za to, co jsem tu všechno prožila teď a co jsem mohla přijímat a vysílat, klekla jsem si k ní, objala ji a přitiskla k Ní svou tvář. Pomalu jsem začínala cítit, jak pulzuje a odstředivými kruhy (jako kruhy na vodě, když tam hodíš kámen) se rozšiřuje více a více, zvětšuje a mě pohlcuje. Takto jsem chvilku pronikala hlouběji a hlouběji dovnitř, až jsem se ocitla ve žhavém jádru, které ale nespalovalo, bylo zde úžasně "mateřsky", bezpečno, krásně... V samém středu Matičky Země jsem uviděla žhavé pulzující srdce, což mě "dostalo", byl to velmi silný zážitek. Pomalu jsem vstoupila do tohoto srdce a cítila jsem, jak se rozplývám do věčnosti, jak se stávám Její součástí. Zde meditace končila a já se vrátila do fyzického vnímání. Ještě podotýkám, že meditace trvala rovných třicet minut a celou dobu v autobusu při cestě do práce, obklopená ruchem od spolucestujících a cestou. Je to prvně, co jsem se dokázala takto "osvobodit" i mezi lidmi, přitom jsem celou dobu vnímala, co se děje v okolí a hlídala samu sebe. Byl to jeden z nejkrásnějších léčitelských prožitků.

Vše jsem psala spontánně, tak prosím o omluvu za "ne příliš vzletné
psaní" při popisu meditace.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kateřina Kateřina | 18. listopadu 2012 v 5:33 | Reagovat

Moc zajímavá meditace ! Pište prosím dál :-)

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 22:14 | Reagovat

Mnohokrát děkuji, přišlo "to" takto samo s pouhou myšlenkou na léčení, nic plánovaného. Ohromně se mi celá výprava na bázi energie líbila. Pokud prožiji něco podobného příště, jistě zveřejním. Mějte se moc krásně![1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama