Únava, nemoci a jak se s tím vším nejlépe vypořádat

26. října 2012 v 10:00 | Lucka |  Proč se to děje




Stále více lidí je teď nemocných a unavených. Trápí nás nejrůznější různosti, co si kdo dokáže vymyslet. Proč to je? Jak by se mohlo zdát, je to na první pohled uspěchanou moderní dobou. Pořád se za něčím ženeme, navíc teď, s kratším denním světlem, kdy do práce vstáváme za tmy a vracíme se také už téměř za tmy, to nám na náladě nikterak nepřidá.

Ale je to zase trošku jinak. Jak už bylo mnohokrát řečeno, vyvíjíme se, "předěláváme", abychom mohli plně souznít na fyzické úrovni s Nový světem, který přichází - a který se pomalu začíná více a více prosazovat. Na Zem houfně přicházejí stále více a více nové a "jiné" energie - takové, na které jsme nebyli nikdy zvyklí. Příklad? Představ si, že se třeba vyvíjí Tvé ucho - najednou chce být dostupnější vyšší frekvenci zvuku. Nyní člověk funguje na prahu slyšitelnosti zhruba 20 000 Herzů, dejme tomu. Najednou člověku ale "cosi" našeptá, že by mohl slyšet až do 50 000 Herzů protože ten zvuk obsahuje další možnosti komunikace, více informací, prostě dá se lépe využít ve všech oblastech. Člověk jako tvůrce a stvůrce si v sobě okamžitě řekne - "Ano, chci umět přijímat tyto frekvence a posunou svůj práh na 50 000 Herzů chci být zase o kousek lepší, než jsem byl dosud". Začne po tom toužit a začne si představovat vše, co mu to může přinést. Začne tím žít. Chtění a touha je hnacím motorem pro změnu. Ve své podvědomé mysli je snadné přijmout novou skutečnost. Vědomá mysl se třeba ještě brání a člověk si říká pro sebe - "Nejsem cvok, když chci něco, takového? Je to vůbec reálné?" Avšak právě ta podvědomá touha nedá spát a my si stále více říkáme - "Ne, nejsem, chci to a přijímám to." Právě jsme zaseli semínko změny, která se může začít projevovat. Sice neustále kloužeme mezi "jsem - nejsem cvok", ale na jiné naší úrovni se už začínáme přestavovat, protože ta touha v nás už je silně zakořeněná. No jo, ale jak "starým" uchem - sluchem přijímat nové frekvence? Nelze. K tomu, abychom byli schopně plni přijímat nové frekvence zvuku, se nám musí přestavět zcela sluchové ústrojí. Takže naše podvědomí se zaměří na tento úkol, posvítí si na ucho a začne tvořit plán. "Hm, tohle tu překáží, tamhle to je staré zranění, to se musí vyléčit, tohle pročistit, támhle to bude jinak..." Projekt je na světě a může začít přestavba. Jak jsme na tom my, jako nevědomý celek? Toužíme po vyšších frekvencích zvuku, ale odmítáme přijmout přestavbu těla. "Proč mě tak bolí pořád hlava teď? Co se to se mnou děje? Nemám nádor na mozku?"
Ptáme se vnjěšího prostředí, děláme si starosti, prostě nevíme, co se děje, ač známe své skryté přání. Podvědomí křičí - "Vydrž, člověče, je to nutné, za chvilku bude líp. Nebraň se, ztěžuješ mi práci a potrvá vše déle a bude to bolestivější."
Někteří ten hlas uslyší, zastaví se, přijmou a řeknou si - "Děj se, co má, dávám tomu zelenou." A najednou jim dojde, že je to krásný proces. Jako rekonstrukce koupelny, kdy zabudováváme novou masážní vanu :-). Víme, že nás čekají příjemné chvilky relaxace, ale zatím je třeba ještě práce s kopáním a odstraňováním vany staré.
Jsou ale tací, co si neuvědomují nic a stále bojují s touto rekonstrukcí ucha. Dokonce považují ty, co si myslí, že můžou lépe slyšet, za blázny. Je to pro ně děsně nepochopitelné, ale to jenom z důvodu, že zatím "neví". Ale i on podvědomě touží po novém sluchovém ústrojí, ač jeho vědomá a 3D lineární mysl zatím vítězí na plné čáře. Netuší, že kdysi dávno, než přišel na Zemi, si naplánoval změnu svého sluchového ústrojí, podepsal sám se sebou smlouvu, že si tím projde a že bude souhlasit s příjmem těchto nových frekvencí. Kdyby to neudělal, odešel by z tohoto prostředí jinam ještě před tím, než by nové frekvence přišly, protože takový by byl jeho plán.
Člověče zlatý, představ si, co přichází na Zem právě teď. Není to nová frekvence zvuku, jsou to doslova přívaly informací, světla a nových, možná teď absolutně nepředstavitelných možností. Možná teď čerpáme z jedné jediné encyklopedie, ale brzy budeme schopni přijímat vědomosti ze všech knihoven tohoto světa - a číst je najednou a chápat je jako samozřejmost. Dá se to vůbec představit a pochopit? Stále více lidí chápe a přijímá tento proces. Představ si to - netoužíš po tom, umět vše, nač pomyslíš? Uzdravovat myšlenkou? Cestovat bez trmácení se autobusem? Ty, co čteš tyto řádky, jsou v sobě zasel semínko touhy po tom všem, ač možná jsi jako ten náš příklad se sluchovým ústrojím. Možná sám sebe teď hodnotíš, možná hodnotíš mě a říkáš si - "To jsou ale kecy, tohle není možné a nikdy nebude...". Je dost ale také možné, že Ti "něco" říká - "Ale jo, proč by ne, ale také u mě? Fakt by to šlo?" A co když jsi prostě před x lety v nežití, před svou inkarnací, podepsal smlouvu sám se sebou, že toto budeš chtít přijmout a zúčastnit se toho procesu? Není to krásné?
Není možné, abys nesouhlasil, pokud jsi dočetl až jsem. Prostě by tato informace pro Tebe nebyla vhodná ve Tvém vývoji a pravděpodobně bys byl úplně někde "jinde". Ale Ty jsi souhlasil a teď čekáš, co bude. Občas vítězí vědomá mysl - tedy spíše nevědomá, pochybovačná, že je to všechno naprosté šílenství a lidé se dočista zbláznili a možná i Ty, že jsi schopen toto číst. Občas ale vítězí - a Ty to v sobě cítíš - ta touha. Ta zasetá a už silně zakořeněná touha po skutečném ovládání svého světa a svobodě. Po splnění všech přání, po zdraví a mít tu moc toto všechno pro sebe (s)tvořit.
A já Ti teď říkám, že je to stejné, jako s tou přestavbou ucha, jenže ještě o hodně hodně větší přestavba. Protože se začínáš měnit už od své nejmenší struktury, od buněk, od DNA. Začínají se dít v Tobě procesy, které se nedají mozkem pochopit - a ani to není nutné. Stačí to jen přijmout a nebojovat s tím. Nechat své podvědomí realizovat plán, který si zvolilo na přestavbu. Představ si, že máš za sebou sto životů, třeba. Možná více, možná méně, na tom nezáleží. V tomhle životě jsi přišel o oko, tehdy Tě postřelili do lýtka, támhle Ti umřelo dítě v náručí... jsou to stovky nabraných vzorců, které když jsi nezpracoval, zůstaly v Tobě nevyřešené uloženy a čekají na to řešení. Teď jsi došel k přestavbě sebe a tyto vzorce musí být nutně vyřešeny, bez nich prostě nemůžeš dál - do světa zázraků, protože by blokovaly Tvé tvoření. Jako to s úspěchem dělají teď. V této době málokdo umí léčit dotykem, zhmotňovat myšlenky v tady a teď... jsou to Mistři a pro nás vždy bylo jejich chování záhadou. Teď takovým Mistrem může být každý z nás - tedy je to to, co se nám otevírá. Není to více než lákavé? Co je třeba dělat? Přijmout toto odstraňování vzorců, pročišťování karmy, přestavbu DNA. Nemusíš dělat nic, když se Ti najednou vyskytne rýma a Ty nevíš proč, když jsi ji deset let neměl. Nebo Tě začne škrábat v krku (nevyslovil si něco, co jsi kdysi vyslovit chtěl?). Nebo v sobě máš zánět (a co "hnisavé" myšlenky z minulosti, nechtějí náhodou ven? :-) ). Nebo se ozve staré zranění v kotníku. Co dýchání, neleží nějaký balvan na srdíčku a neblokuje Tvou čtvrtou čakru, která nové energie teď ohromně přijímá? Přijmi to, protože víš, co se děje. Není to propukání nemoci, je to očista a přestavba. Je to jako otevření starého sklepa, kde léta nikdo nebyl, jen nakukoval. Ty jsi tam teď rozsvítil a vidíš tu spoušť, co je třeba uklidit. Není to děsivé, jen je to úkol. Tak s úsměvem do toho a bude to hotovo :-). Poděkuj za to, že se smíš tohoto všeho zúčastnit. Je to jen malá daň za mistrovství. Tím ale nenabádám k tomu, abys přestal chodit k lékaři! Dělej to, co Ti radí srdce. Na něco stačí obklad, na něco bylinka, na něco jsou nutná antibiotika, když to tak budeš cítit. Hlavní je nepodléhat zmaru a smutku z toho,že jsi nemocný, nebo že se momentálně nedaří věci tak, jak bys přesně chtěl. Usměj se a nech to plynout, nech podvědomí, ať svou přestavbu může zrealizovat k Tvé nejvyšší spokojenosti. Bude to méně bolestivé a bude to mít krátkodobý průběh. Když se nad tím vším zastavíš, cítíš v sobě jistou sílu. Takovou, že nemoc třeba probíhá "povrchově", že Tě neskolí jako dříve. A je jen na Tobě, jestli si z ní budeš sám dělat větší hlavu, než je nutné, nebo si řekneš - "Přijímám Tě, protože vím, že toto není zlo, ale přestavba". Můžeš poděkovat za tento proces a doslova mluvit s postiženým místem, vždyť obsahuje stejné buňky Tvého Já. Je zajímavé, jak si lidé umí vynadat, ale málo se pochválit. Kolikrát jsi řekl třeba "Zas... koleno, zase v něm loupe...?" A kolikrát jsi řekl: "Děkuji Ti, kolínko mé drahé, že skvěle funguješ a tolik let už mě nosíš?" Co jde více z Lásky k sobě? Mluvíme k sobě, aniž bychom si to uvědomovali. Je načase to změnit, povídat si sami se svým Já a poslouchat tělo, co nám radí.
A únava? Z čeho plyne únava? Únava je stará energie, co na nás působí. Když se vrátím k našemu příkladu s uchem, naše vnitřní touha nám dává sny - představy, jaké to bude, až budeme umě přijímat tyto nové signály. Jak uslyšíme trávu růst a šepot i na kilometr a podobně :-). Jen příklady. Žijeme v tom a dělá nám to tak moc dobře. Jsme vitální a radujeme se z toho, že to přichází, protože postupně skutečně slyšíme více a více, co jsme dříve slyšet nemohli. Víme, že to přichází. Ale zároveň je tu stav "před". Musíme se "oklepat ze snů" a vrátit se do "reality", tedy to toho, co vnímáme jako realitu v přítomnosti, kdy to nové v nás ještě není zcela zabudováno. Najednou se musíme potýkat s vlastní "hluchotou a omezeností", jak bychom toto staré a zatím ještě probíhající nazvali. Jenže se nám v tom líbí méně a méně, chceme naopak více a více pobývat v novém. Tak si v tom starém tiše "trpíme" a myšlenkami jsme v novém. To nám způsobuje únavu, protože nejsme zcela přítomní. Dříve nám toto stačilo, protože jsme nevěděli, že by něco nového mohlo vůbec přijít. Tak jsme se brali za dokonalé v tom starém slyšení a bylo nám v tom prostě dobře, neuvědomovali jsme si svou omezenost. Proč se tím tedy trápit? Je to tak, jak to je. Abychom se zbavili únavy, je co nejvíce potřeba se ukotvit teď a přijímat to, co přichází. Poslouchat své tělo. Chce být více ve spánku (kde probíhá přestavba snáze)? Klidně spěme více. Nudí nás práce více a více - a tím i více unavuje? Odstraňme výčitky, že se jí nebudeme věnovat osm hodin denně, ale budeme v této době více dělat věcí i pro sebe - to, co cítíme, že nás dobije. Zaměstnavatel je na tom úplně stejně, tudíž se dostává do oběhu všeobecné pochopení k tomuto, nestane se nic špatného, protože tím skutečně prochází všichni. Věnujme se svým tužbám srdce, koníčkům, které chceme dělat - ne těm, které nás třeba už nebaví, ale děláme je ze zvyku. To také přináší únavu, už to nepatří k novému. Co bychom chtěli dělat právě teď? Zkusme to, jestli to alespoň je trošku možné - samozřejmě ono "realistické" k našemu prostředí. Nedávejme si šílené sny na tady a teď, které nám ještě ve starém světě nejdou zhmotnit. Třeba že se teď rozhodnu pro výlet na Kanáry. A budu se rozčilovat, že to nejde. Možná za pár měsíců to už půjde, ano, v nové realitě ano. Ale teď to zvládnou jen Mistři. Akorát by nás to frustrovalo a přineslo více únavy. Ano, máme v sobě plán mistrovství a ten přichází. Přichází, jen trpělivost... Ale proč si třeba nepřečíst vtipy? Nenapsat kamarádovi dopis? Nebo si nejít pročistit hlavu do parku? Jsou věci - drobnosti, které děláme rádi v této realitě, a to je to, co nám odstraní únavu a pomohou s přestavovacím procesem. Radujme se z toho, co přichází, bude nám lépe v přítomnosti. Protože - ať se děje cokoli, je jen tady a teď. Co takhle jeden úsměv na závěr? :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama