Modulátor prožitků

27. září 2012 v 21:39 | Lucka |  Povídky a úvahy

Modulátor Prožitků



"Dámy a pánové, vítejte v budoucnosti! Nastal den dé, kdy se mění náš svět. Dnešek se zapíše do historických análů zlatým písmem.

Ano. Právě teď přichází velké představení nejmodernějšího výdobytku naší civilizované společnosti. Totální přeměna vědomí. Změna ve všech prvních dosavadního způsobu života na této planetě. Miliony lidí po celém světě před lety podepsaly smlouvu o mlčenlivosti při projektu MP 2011. Tento projekt vyvrcholí právě nyní díky mnohaleté práci světoneznámého grémia fyziků, vědců, duchovních, ezoteriků, lékařů a dalších špičkových kapacit z různých oborů. Ti všichni se onehdy spojili za jediným účelem - vymyslet něco k povznesení lidí, co skutečně povede k blahobytu všech. Tedy opravdu všech! Bez výjimek.

Za dlouhá léta výzkumů, pokusů, omylů i dílčích úspěchů se jim konečně podařil definitivně největší vynález v dějinách lidstva. Byl sestrojen, no, ehm... přístroj na bázi okamžité karmy...

Dámy a pánové, představuji vám... Modulátor Prožitků! "

Opona se pomalu otvírá, ozve se dramatická hudba a lidé zírající s otevřenou pusou na uvaděče, konsternovaně sedí v hledišti a ani nepípnou.

Už už graduje znělka, už jen cípy rudého závěsu zakrývají... nic.

Sálem to zašumí. A napětí z očekávání se rázem mění v rozčarování. Než však kdosi stihne vykřiknout "skandál" či jiný zase "podvodníci", uvaděč pokračuje.

"Kdeže, neklame vás zrak, přátelé. Ne, nehledejte tady megalomanského robota a spostu blikajících diod. Nečekejte supervýkonný počítač, chytřejší než nejpěstěnější mozky, ani křeslo s nekonečnem senzorů pro monitorování lidské podstaty. Ne. Tohle všechno by bylo pouhé povrchní vzdechnutí oproti skutečnému objevu světového grémia.

Vážení diváci, ač je to k nevíře, jest tomu tak. Nehleďte na jeviště, ale rozhlédněte se kolem. To vy jste dnes v hlavní roli!"

Moderátor se významně odmlčel a probodl zrakem několik posluchačů, než pokračoval.

"Zní to až příliš neuvěřitelně, jistě, ale vězte, že došlo k plošnému očkování virem MP 2011. Ano, virem! Již včera vyletěla letadla a vznesly se vrtulníky. Komíny všech továren na malou chvilku vyměnily vypouštěné plyny, výfuky všech vašich aut se proměnily v nosiče, byly infikovány všechny potraviny a veškerá pitná i nepitná voda. Včera byli všichni lidé, též rostlinstvo i živočišstvo nakaženo virem vědomí. Nikdo na naší planetě očkování neunikl. Všichni už jsme nyní pod atakem přátelského viru, protilátky neexistují... Taktéž byla s definitivní platností rozluštěna DNA jemnohmotných vibrací emocí a ve speciální laboratoři přísně utajované, snad se ani údajně nenachází na Zemi..., byla rozložena na atočástice světla, jím byly obohaceny živly, tedy voda, vzduch, oheň i půda..."

Sálem se teď ozvalo hučení počínající debaty o smyslnosti - nesmyslnosti přednášky.

"Přátelé, nepropadejte zbytečné panice a uklidněte se prosím. Začíná nová éra lidství. Naděje laskavosti. Prosazení se celosvětového míru a radosti. Pochopení a soucitu... Možná se vám zdá, že se nic nestalo. Zatím ne. Vir v nás se již však zahnízdil a DNA emocí se spojuje s naší šroubovicí DNA, aby vytvořila nový lidský vývojový druh - člověk moudře vědomý: homo sapiens conscius.

Aby se lidstvo mohlo začít měnit, byla nutná tato přednáška. Tou jste se stali vědomými. A vědomost vám právě teď umožňuje zažít fantastickou přeměnu v homo sapiens conscius. Právě teď se rychlostí myšlenky šíří ovědomující informace po celé planetě. Média nevysílají nic jiného. Přednášky a divadelní představení nejsou o ničem jiném. Noviny nepíší o jiných tématech. Všechna veřejná místa, všechny rozhlasy světa, veškeré dopisy, hlásí jediné - dnes jste se stali vědomými. K nevidomým přijde písmo Braillovo. K lidem v kómatu a k malým dětem, co mozek jen nasává, skrze jejich intuici a pocity blízkých. Nikdo se vědomí nevyhne. Nikdo. A pak si ho budeme nadále dědit až do konce existence této krásné planety, jejíž zánik byl dnešním dnem zažehnán na další miliony let.

Přednášející musel svůj rozvášněný krk svlažit douškem čaje.

"Vyslechněte nyní poselství grémia, vážení, jež bylo osvíceno vnuknutím:

Nyní jste vědomí. Modulátor Prožitků byl právě aktivován vaším podvědomým přijetím jeho existence. Od nynější chvíle až navždy budiž každému tvoru dán dar prožití toho, co sám úmyslně vysílá. Budiž mu dán v míře mnohonásobně větší. Každému stonásobně formou emocí takových, jakou myšlenku, jakým slovem či dokonce jakým činem se choval před mikrosekundou k druhému tvoru. Nechť lidstvo pochopí toto poselství. Nechť pochopí, že když zabije, bude stonásobněji pociťovat skutek zabíjení na sobě samém. Nechť pochopí, že bude-li milovat upřímně, bude stonásobněji upřímně milován. Nechť pochopí, že k druhému prostě nemůže vyslat emoci, která by se jemu samotnému nelíbila, neboť by se mu okamžitě vrátila. Nechť si uvědomí, že i k odpouštění se váží určité druhy emocí... Lidé, žádejte od druhých jen to, co skutečně chcete, neboť jen toho se vám hojně dostane. Nyní jste vědomí. Čas se zastavil. Každou vteřinou svého života se už budete dívat jen do zrcadla. Toto je konec světa, jaký jste znali. Toto je začátek světa nového. Dnes se vrátilo právo na Zem... Lidé, máte možnost volby. Jak se chcete mít právě teď...?

Chápete to, přátelé? Už nepotřebujeme soudnictví. Ani vězení. Ani přísnou výchovu dětí a systémy, založené na strachu. Nyní už nelze nekonat dobro...

Dámy a pánové, pro dnešek myslím bylo překvapení až dost. Vstřebávejte svou přeměnu, přemýšlejte a užívejte si věčného Modulátoru. Nepochybuji, že přijdete i zítra. Protože reforma planety nekompromisně pokračuje a směřuje nekonečné dobrotě lidství. Zítra bude snad ještě větší a důležitější den. Tak, abych vás nalákal, jen napovím... byla zhmotněna myšlenka...!

Vážení přátelé, na shledanou! A žijte v míru!"

Řečník se s bušícím srdcem vrátil do hladiny beta a rozhlédl se poloprázdnou místností.

Ticho. Bylo jim to jedno. Jako pokaždé...

Jen jediný člověk nesměle zatleskal.

"Jo, jo, Igorku, dneska to bylo vážně úžasné a všichni se už těšíme na tvůj zítřejší projev, viďte?" Hodila pohledem kolem s křečovitým úsměvem na rtu, ale nikdo si jí příliš nevšímal. Měli svůj svět, tihle nevyléčitelní. A nikdy tomu už nebude jinak.

Slečna ošetřovatelka se ještě útrpněji usmála na svého chovance.

"Igi, tak zase hezky ukliď ten stoleček a závěs, zítra si jej smíš opět půjčit, ale pro dnešek stačilo, ano?"

Zachmuřeně jej pozorovala, jak neobratně sklízí "podium", a kdesi pod hypofýzou jí zašimralo. Chudák... zase ty jeho fantasie. Den ode dne horší a horší. Ještě že ho nevidí rodina. Pan doktor nebude rád. Určitě dostane zase silnější léky. Jak to ale, že na něj nic nezabírá? Nic! Tyhle koňské dávky přeci nemůže snášet věčně. Proč jen na něj nefungují jako na ostatní?

Bylo jí ho líto. Takový milý a veskrze i inteligentní chlapec. Co s mladým životem dokáže jeden nepovedený pokus o sebevraždu...

Ten večer Igor usínal blaženěji než jindy. Rozhlédl se po tmavé zamřížované místnosti a rozzářil své oči silnými reflektory, aby si posvítil na hvězdnou oblohu. Jasný signál. Signál domů. Pak víčka zavřel naposledy a usmál se.

No jo, když vy, lidé, si nedáte říci. Ale já to nevzdám. Zkusím to zase jindy a jinak. Má trpělivost je nekonečná. Třeba už příště konečně pochopíte...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama